CHATAŘSTVÍ / SUMMERHOUSES
VERONIKA ZAPLETALOVÁ

Chata - nuzná chaloupka, chata, chýše. V chatkách chudobných lid bídný své vlastní zapomínal bolesti. (Zeyer) (1935-37) Příruční slovník jazyka českého, Česká akademie věd a umění, Praha, str. 10.

Architektonické ideály nejsou vždy splnitelné a fantasie výtvarné zůstávají básněmi - někdy méně podařenými. Běh života vymílá si svou cestu, jíž nutno se přizpůsobovati. A tak z architektonických básní je stavitelská prosa. (1947) Freiwald, Jindřich: Chaty sruby domky - Zásady rekreačního bydlení. Praha: Orbis, červen 1947, str. 33.

Weekend - Doposud nemá v češtině vlastního jména. Přišel ze západu spolu s technikou... není nedělí, ač s ní má časový rytmus - není svátkem, který je zase v čase mimořádném. (1948) Weekend - Ukázky účelného zařízení a doplňků weekendových chat, Galerie Elku v Pošově síni, strana a datum neuvedeno, poválečné

Touha po nutné změně nás dříve nebo později přivede na myšlenku „chci si postavit chatu, ale... (1970) Oldřich Janalík: Stavíme chatu - Chata váš domov. Praha: Merkur 1970, str. 22.

Z vlastní zkušenosti víme, že těšit se někam, na něco, je radost, která dovede zkrátit dny čekání mezi nedělí a sobotou. (1970) tamtéž, str. 22

Chovat nosné slepice v bateriích platí oprávněně za krutost ke zvířatům a hanbu naší kultury. Zato připisovat stejný osud lidem je bez omezení dovoleno, ačkoliv právě člověk snáší takové doslova nelidské zacházení nejhůř. Aby si normálně člověk mohl cenit sám sebe, právem požaduje zachování individuality. Není filogenicky konstruován jako mravenec nebo termit, který je anonymním a zaměnitelným prvkem mezi miliony prvků absolutně podobných - takovou esenci nesnese. Stačí pozorně se podívat na zahrádkářskou kolonii a sledovat, jaký výraz tam nalézá snaha člověka vyjádřit svou osobnost. Obyvatelům kotců pro užitkové lidi zbývá jedna cesta, jak si zachovat sebeúctu: zapudit existenci mnoha stejných spolutrpitelů ze svého vědomí, uzavřít se před svými sousedy do ulity. (1973) Lorenz, Konrád: Osm smrtelných hříchů. 1973, str. 24.

Podle dosavadního šetření se vlastnictví chaty neomezuje pouze na některé sociální vrstvy nebo skupiny, ale proniká rovnoměrně do celé populace. Jedná se o hromadný „kolektivní" sociální jev. (1972) Matějů, Martin: Československý architekt, 1972, číslo 25 a 26. (Text pro fotografie P. Štechy.)

Zákon v ČSSR vylučuje vlastnictví druhého bytu... základní východisko se prosadilo ve vlastnictví chat. (viz počet - vzhledem k počtu obyvatel a rozloze republiky jde o světový unikát.) (1972) tamtéž

Ze všech zkoumaných sídlišť v Praze jezdilo na letní víkend vícekrát měsíčně cca 60-70 % respondentů, což považujeme za podíl skutečně vysoký. Překvapující jsou vysoké podíly respondentů, bydlících ve vybraných obytných útvarech rodinných domků, opouštějících přitom město téměř každý víkend... Sídliště v Plzni podílem korespondentů opouštějících město o víkendu vícekrát měsíčně převyšují Prahu a dosahují souhrnně 75%. (1986) ) Librová, Eva: Volný čas obyvatel sídlišť v ČSR. Praha: Výzkumný ústav výstavby architektury, str. 133.

Jak proces zkulturnění lidské vazby na krajinu probíhal? Kdy člověk krajinu poprvé ocenil jinak, než jako zdroj užitku? Kdy ji povýšil na estetickou hodnotu a kdy k ní získal citový vztah? Byl lidský cit k přírodě vyburcován drastickým poškozováním a úbytkem krajiny průmyslové revoluci minulého století? (1988) Librová, Hana: Láska ke krajině. Brno: Blok, 1988. str. 25.

Televizní hlasatelky v neděli večer vítají diváky po návratu z chalup. (1988) tamtéž, str. 142.

V tý době jsme začali chodit do hospody Na Čurandě, kde se scházela parta kolem skupiny Umělá hmota. Za čas tam chodila velká část pražského undergroundu. V televizi běžel lidem opěvovaný seriál „Chalupáři". Párkrát se mi stalo, že jsem dorazil Na Čurandu a byl svědkem neuvěřitelného výjevu. V hospodě, narvaný k prasknutí, bylo ticho jak v hrobce. Nejortodoxnější vyznavači druhý kultury seděli s otevřenejma hubami a sledovali další příběh nekomformních buranů. Běda tomu, kdo si dovolil nahlas objednat pivo. Jakmile příběh skončil, undergrounďáci plynule navázali na přerušený diskuse o poslední desce Lou Reeda a podobně. (1992) Hlavsa, Mejla - Pelc, Jan: Bez ohňů je underground. Praha: Nakladatelství BFS, 1992. str. 105.

Zajímavé je, že téměř 41% respondentů (chatařů) se přímo vlastnoručně podílelo na výstavbě objektu. Tedy 41% vlastníků objekt postavilo a dosud jej vlastní. Ostatní objekty svépomocí postavili předchozí majitelé, ale dnešní se většinou vlastnoručně podíleli na dalších stavebních úpravách. To vysvětluje silné citové pouto k objektu. Je známo, že člověk si nejvíc cení právě toho, co vytvořil vlastními silami. (2001) Ivan Bičík a kol.: Druhé bydlení v Česku. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědecká fakulta. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2001. Stať: Šetření rekreačních objektů v zázemí Prahy v letech 1991-1997, Ivan Bičík a Dana Fialová, str. 77

V období let 1970-1991 se počet objektů individuální rekreace u nás prakticky zdvaapůlnásobil, což nemá ve světovém měřítku prakticky obdoby. Osmdesátá léta možno bezesporu považovat za ukončení vrcholného období rozvoje výstavby objektů druhého bydlení. (2001) Tamtéž, stať: Vývoj druhého bydlení v Česku, Jiří Vágner, str. 49

Architekti, lékaři, umělci, inženýři, vědečtí pracovníci mění koncem týdne své sociální role - stávají se z nich truhláři, sadaři, zedníci, sousedé. Jsou hrdi na svou soběstačnost v řemeslnických pracích. (2001) tamtéž, str. 49.

Chata - slovo se vyskytuje především v ukrajinštině a běloruštině, pochází ze všeslovanského chata, kam se dostalo z íránského kata. To má význam dům, sklep, jáma. Zřejmě po změně „k" v „ch" v některých iránských jazycích. (2001) Rejzek, Jiří: Český etymologický slovník. Praha: Leda 7: 2001

Srdce mu stále více tíhlo k jeho království; toužil po tom, aby se tam mohl odstěhovat. Ale odvážil se jen snít, že bude jednou smět přenocovat v chatě. Tady by žil svým vysněným životem - životem indiána, ale s vyloučením všeho špatného a krutého. Zde by ukázal lidem, jak se dá žít, aniž se musí vykácet všechny stromy, zkalit všechny potůčky, vybít všechno živé. (1904) Seton, Ernst Thompson: Dva divoši. Přeložili Libuše Bubeníková a Jiří Valja. Praha: Albatros, 1983. str. 34.

Do lesů je nevede móda, nýbrž jen a jen láska pro tu obklopující je d i v o č i n u. Každý chtěl prožít romantiku Mayových spisů, každý toužil po šedých dálavách, začínajících třeba v Prokopském údolí, Chuchli, na Zbraslavi, Závisti, Kárově a končících v Borovském údolí nebo na Libřici. Psal se rok 1914! (1940) Hurikán, Bob: Dějiny trampingu. Druhé, upravené vydání. Praha: Novinář, 1990, str.14.

Přišel rok 1919 a s ním i filmy z divokého západu. Jedním z prvních bylo Červené Eso. Epochový seriál úplně otřásl duší trampských pionýrů, jimž se jinak neříkalo, než „divocí skauti", aby plni nadšení pro cowboyské typy hrdinského Wintrova a Mary Walsampové přijali romantiku, která se jim takto nabízela. Fantazie podbarvená cowboyskými filmy bujně pracovala. (1940) Hurikán, Bob: Dějiny trampingu. Druhé, upravené vydání. Praha: Novinář, 1990, str. 7.

Prvním hlasatelem trampingu, tohoto moderního náboženství, byl Ernst Thompson Seton, lovec, spisovatel, přírodovědec a malíř zvířat... Roku 1902 založil v Americe hnutí mládeže zvané Woodcraft Indians, které mělo již před světovou válkou téměř půl milionu členů... Roku 1904 zajel E. T. Seton do Anglie, aby seznámil se svým učením starou vlast, ale narazil na nepochopení. Až roku 1906 se setkal s generálem Baden-Powellem, který myšlenku přizpůsobil anglickému prostředí. Sir Robert Baden-Powell, důstojník, po dvouleté praxi zavrhl základní indiánskou myšlenku, zavedl do svého sdružení vojenské značení, větší disciplínu a pojmenoval je skautingem. Převzal částečně Setonův směr, přidal k tomu své zkušenosti z anglických kolonií, dále zářivý příklad a vzor japonských samurajů, a vytvořil skauting, který již za necelé čtyři roky uchvátil celý svět! U nás byl prvním organizátorem bratr prof. A.B. Svojsík... Již roku 1911 odjel do Anglie, aby poznal anglický skauting, o kterém se šířily překvapující zprávy. Idylické scény skautského života v lesích, bezvadné vystupování skautů a horlivost v konání dobra na něho silně zapůsobily... Vývoj skautingu byl zbržděn 1. světovou válkou. Po ní mládež buď neměla možnost vstoupit do řad skautu, anebo ovlivněna četbou Mayových spisů zavrhovala skautskou disciplinu a dávala přednost toulkám, plných naprosté svobody. (1940) tamtéž, str. 12.

Měsíční údolí (Údolí Benešovského potoka) - Na trhacím kalendáři je zaznamenáván rok 1922, rok krásného léta, kdy do údolí vešli zaprášeni a unaveni dva cowboyové... Inspirováni černou siluetou obrovské jedle v záři měsíce nazvali údolí Měsíčním a podali si ruce v němém stisku, který vyjadřoval všechnu tu jejich lásku i přání: „Sem a nebo nikam!" ...Následovaly dva roky strávené pod stanem, po nich vznikla první chata, po ní další, pak celé městečko zlatokopů na Aljašce. (1940) tamtéž, str. 67.

Hrozivě rozervané skály, zalesněná úbočí, nebezpečné stezky, žhavé slunce, magický svit měsíce, třpyt milionů hvězd, hučící peřeje, klidné zátoky, písčiny, zelený koberec - klid, ticho, táborový oheň... Nádherná Divočina, snesena k pohyblivému proužku vody, vonící puškvorcem a balšámem - to je Zlatá řeka (Sázava). (1940) tamtéž, str. 52.

Nikde na světě jistě nebylo tolik šerifů jako v letech 1919-1920 u nás v Čechách. Nebylo party bez šerifa, ba nebylo ani dvojice bez šerifa. (1940) tamtéž, str. 19.

V dobách cowboyských sombrer a legín nebylo žádnou zvláštností, že se k táborovým ohňům sjelo až několik set romantiků, proměňujících jinak klidnou vesničku Senohraby v opravdové ležení zlatokopů... Táborové ohně soustřeďovaly kolem sebe chlapce téměř ze všech pražských čtvrtí. (1940) tamtéž, str. 78.

Ke konci týdne celé stovky starých a mladých trampů, ověšených podivnými kytarami nebo chlebníky pospíchající ven z města do přírody. Proč ti lidé trampují? Proč trampujeme? (1940) Hurikán, Bob: Dějiny trampingu. Druhé, upravené vydání. Praha: Novinář, 1990. str.10.

Horské lesní chaty dělají se srubové. Srub provádí se různými způsoby podle toho, jaký materiál je příhodnější. Při lepším provedení se ložné plochy přitesají. Kde je přímo v místě kulatina, provádí se z této. Lepší provedení jest z přihraněné kulatiny. (1947) tamtéž, str. 38.

Další chatařský typ je také trapný, ale jelikož je u nás dosti rozšířený, takže podle zákona kvantity jej nelze přehlížet, musíme jej přijmout a formovat, pokud to jen lze. Dal by se označit jako „kovbojský", „trampský". Tento typ je oblíben u té mládeže, která si za každou cenu chce udělat ze své chaty „ranč" nebo aspoň kus „divokého západu", byť to bylo na Sázavě nebo Berounce. Zanášení cizích prvků do prostředí, kam nepatří, bývá někdy přehnané a je výsledkem chatařského eklekticismu, neboli neorganického výběru všeho možného. Sem patří i takzvaná „orlí hnízda" na prudkých skalních stěnách, přístupná jen pomocí provazového žebříku a připomínající inscenaci verneovky. Lze říct, že je to drahá hračka a že by se vynakládané mladistvé energie dalo využít lépe. (1963) Vaculík, Jaroslav: Rekreační ubytování. Polytechnická knižnice. 23. svazek III. řady Udělejte si sami. Praha: SNTL, 1963.

V roce 1888 vznikl v Praze Klub českých turistů, sdružujících turistické spolky různých měst... Nikde jinde na světě se nesetkáme se sítí turistických tras v takové hustotě, v tak kvalitním provedení, v tak promyšlené koncepci, na níž je patrná tradice mnoha desetiletí. Však také věnoval Klub českých turistů značkování cest mimořádnou pozornost. (1988) Librová, Hana: Láska ke krajině. Brno: Blok, 1988. str. 123

Jinými sociálními sdruženími, která v prvních desetiletích v Čechách významně přispěla k utváření vztahu ke krajině, byly takzvané spolky pro okrašlování a ochranu domoviny. V organizaci a propagaci své činnosti se inspirovaly staršími a zkušenějšími spolky turistickými... Písemné dokumenty okrašlovacích spolků, zejména obsah jejich časopisu „Krása našeho domova" svědčí o tom, že koncem 19. stol a začátkem 20. století se zájem o krajinu a její „zvelebování" zejména v měšťanských kruzích silně šířil a patřil k „ušlechtilým zájmům." Byla-li ochrana krajiny do té doby součástí šlechtických postojů, nyní se rozšířila i mezi buržoazii a měšťanstvo. (1988) tamtéž, str. 123.

Zdálo by se při povrchním pohledu, že tramping je napodobeninou nějakého cizího vzoru. Ale je tomu naopak. Průkopníci našeho trampingu používali jen cizích výrazů, které „zaváněly" exotikou. Například název tramp převzali z knihy Cesta Jacka Londona. Anglicky název tramp značí tuláka, pobudu apod. „hobo" - tulák na železnici (doba kanadská). V českém překladu by v tehdejší společnosti výletníkům nijak neprospěl, a tak používali originál. Vlastní trampské hnutí - jak bylo pěstováno u nás - bylo jediným trampingem na světě. Tramping u nás s náznakem volnosti, života nespoutaného předsudky, se sportovní soutěživostí a s výchovnými prvky mužného života lidí milujících přírodu především své vlasti, byl ve své podstatě vždy jen náš, osobitý a původní. (1991) Berka, Miroslav: Posázavský pacifik - Historie železnic a trampingu na Zlaté řece. Praha: Nadas, 1991. str. 96

V době kanadské (1927-33) vznikaly výrobny sportovního a turistického zboží a nářadí i odborné sportovní prodejny. Dokonce se průmyslově vyráběly i totemy. (1991) tamtéž, str. 106.

Autoři navrhují využít rekreačních tradic v údolí Kocáby ke zřízení naučné stezky „Po stopách trampingu na Hadí řece", snaží se prosadit určitý typ ochrany starých rekreačních objektů (sruby a dřevěné chaty v trampských osadách), jakožto velmi cenných prvků tradiční architektury i jako dokladu specifického životního stylu. (2001) Bičík, Ivan a kol.: Druhé bydlení v Česku. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědecká fakulta. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2001. Stať: Druhé bydlení v regionu Dolní Kocába, Fialová Dana, Vágner Jiří, 2001, str. 131.

Ahoj - původně z anglického „ahoy", námořnický pozdrav, znamená loďka, člun, hej, hola. Do Čech se dostalo díky trampingu přes dolnoněmecké „ahoi". (2001) Rejzek, Jiří: Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2001.

Neškodilo by stavět ještě promyšleněji, než jsem stavěl já, uvážit například, co podstatného v lidské přirozenosti představují dveře, okno, sklep, podkroví... (1853) Thoreau, Henry David: Walden aneb Život v lesích. Přeložil Josef Schwarz. Vydání páté, v tomto překladu první. Praha: Odeon, 1991. str. 43.

Ať se dnes podívám na kterékoliv architektonicky krásné dílo, zjišťuji, že vyrůstalo postupně zevnitř navenek, z potřeb a povahy toho, kdo je obývá a kdo je vlastně jeho jediným stavitelem - bez jakési podvědomé opravdovosti a ušlechtilosti, bez nejmenšího pomyšlení na vnější dojem. (1853). tamtéž

Úpravou pracovní doby v sobotu na půl dne a začátkem práce v pondělí o hodinu později je umožněno každému vzdáliti se koncem týdne z města. (třicátá léta) předválečný průvodce, rok vydání neuveden, str. 45

Každý má dnes svůj oblíbený kraj, „koutek", kam rád chodí, a kde si chce postavit svůj „weekend" - chatu pro konec týdne, kde chce trávit své neděle a dovolenou. (třicátá léta) předválečný průvodce, rok vydání neuveden, str. 35.

Tedy nejvíce chat staví se a bude se stavěti jen o jedné místnosti. Tato jediná místnost pak dělí se ve tři části. Část obytnou, část kuchyňskou a část s lůžky. Ku jedné místnosti patří sklípek... záchody budují se při celých osadách společné. (třicátá léta)

Nezbytnou součástí každého návrhu chaty je veranda. Ať větší nebo menší, ale vždy veranda při chatě. Na verandě se pracuje, jí, odpočívá, chata je jen útulek na noc a v nepohodě. (1933) Štaif, V.: Chaty, domky, weekend. Dolní Počernice: vlastním nákladem, O. Pyšvejc (distributor), 1933. str. 6

Chaty dřevěné provádí se buďto stabilní a nebo rozkládací. Kostra nosná při konstrukcích rozkládacích musí býti upravena tak, aby byla spojena jen šrouby, vrtulemi, plechy, úhelníky a podobně. (1933) Štaif, V.: Chaty, domky, weekend. Dolní Počernice: vlastním nákladem, O. Pyšvejc (distributor), 1933. str. 107.

Chatařské hnutí rekreační způsobilo obrat v nazírání na architektonickou tvorbu všeobecně. Vnější i interiérovou. Znamená to ozdravění smyslu architektury, její sociální podstaty. (1947) tamtéž, str. 50.

Podmínky povolení ke stavbě: ...výpis hlavních potřebných hmot na stavbu s udáním jejich původu (z bouraček, vlastní výrobou, koupí)..., doklad o pracovních zásluhách žadatele (vyznamenání, přijetí zlepšovacího námětu aj.) a seznam osob, které budou na stavbě pomáhat a nejsou členy rodiny. Tito pracovníci si opatří u závodní rady podniku, v němž jsou zaměstnáni, potvrzení, že ROH vzalo jejich pomoc při stavbě na vědomí a že touto účastí nebudou zanedbávány jejich vlastní pracovní povinnosti na pracovišti v závodě, tedy že budou na stavbě chaty pracovat jenom ve volném čase mimo pracovní dobu (v sobotu odpoledne, v neděli, o dovolené apod.). Toto potvrzení přiloží k žádosti o stavební povolení. (1958 -72) Tajovský, Václav: Rekreační chaty - Individuální výstavba a montované typy. Praha: SNTL, 1958 (15 200 výtisků), 1964 (23 000 výtisků), 1972 (34 200 výtisků), str. 7.

Nejmenší chata velikosti pouze 2 x 2m je určena pro krátký pobyt dvou osob, nepříklad o sobotní a nedělní rekreaci. (1958 - 72) tamtéž, str. 42.

Chaty lze stavět jenom v určitých, tzv. rekreačních oblastech stanovených okresními národními výbory. (1958 - 72) tamtéž, str. 12.

Jsou do své práce tak zamilovaní, že vám nikdy pravou skutečnost nevyjeví, protože se neradi přiznávají ke svým omylům, i když jsou již často, jak se říká, na dně. Je až podivuhodné, co je příčinou jejich optimismu a vytrvalosti v tvrzení, že právě jejich stavba je nejhospodárnější a nejlepší, a že by podruhé jinak nestavěli. Ovšem skutečnost je často jiná, stavějí velmi draho a pracně. (1963) tamtéž, str. 180.

Chata - náš podpis v krajině: Chata se stala naším druhým domovem, a protože na ni máme v týdnu zhruba čas jen nějakých 48 hodin, snažíme se často její stavbu uspěchat. (1970) Janalík, Oldřich (ed.): Stavíme chatu. Praha: Merkur, 1970. str. 5.

Stavební pozemky jsou všude přibližně stejné (400m2). Na některém je chata velká 6 x 6m, na vedlejším 5 x 6m, na dalším 3 x 3m, nebo i 2 x 3m. Navíc jsou všechny osobitým projevem stavebníka, většinou laika. Půdorysná velikost chaty podle platných předpisů nesmí být větší než 50m2. (1970) tamtéž, str. 8.

Odborníci - architekti jsou zaměstnáni jinými důležitými úkoly, stejně tak urbanisté, a tedy zůstává vše na libosti jednak stavebníků, jednak národních výborů, jak bude s krásami naší vlasti nakládáno. Pro neodborníka je to dosti těžké, zejména když nemáme žádnou organizovanou, poradenskou a projekční službu s tímto zaměřením, která by navíc byla i dostupná. (1970) tamtéž, str. 7.

Občanský zákoník vysloveně říká, že v osobním vlastnictví může být jen jeden rodinný domek, ale o chatě řeč není. (1970) tamtéž, str. 9.

Pozemek pro stavbu chaty lze získat dlouhodobým pronájmem od národního výboru příslušné obce. Pronájem stavebního pozemku se sjednává na 99 let s tím, že po uplynutí této doby se může doba pronájmu znovu obnovit. (1974) tamtéž, str. 17.

Nevýhodou svépomocné práce je určitá neodbornost. Výhodou však obvykle bývá lepší kvalita, protože každý, kdo pracuje pro sebe, dělá velmi poctivě a dodržuje až velmi úzkostlivě technologické postupy. (1985) Měšťan, R.: Stavba a úprava chaty. Polytechnická knižnice. Praha: SNTL, str. 31.

Rekreační objekty se staly místem, kde vlastníci, příp. jejich rodina strávili i více než třetinu roku. (Prodloužené víkendy, dovolená)... Tato „schizofrenie bydlení" se zdá být nikoliv nepodstatným rysem životního stylu naší společnosti. (2001) tamtéž, str. 48.

Respondenti (chataři) většinou nesdílejí názory náhodných návštěvníků, kteří mívají často nepříjemný pocit z nadměrného nahuštění objektů druhého bydlení a z přelidněnosti. Naopak si pochvalují dobré sousedské vztahy, které často nahrazují nedostatek komunikace mezi lidmi v místě trvalého bydliště. (2000) Fialová, Dana: Transformace druhého bydlení (v zázemí Prahy). Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědecká fakulta, str. 84.

V roce 1960 bylo 100 000 chat, 151 000 v roce 1971, 230 000 v roce 1980 a 260 000 v roce 1991. ...okolo 20 % všech domů na venkově bylo využíváno výlučně pro rekreační účely. (2005) tamtéž, str. 98.

Chata nemá býti ohrazena, leč jen plotem živým. Domky a vily mají ohrazení různým oplocením. Má být vždy přírodního rázu, jednoduché, prosté. Nevhodným plotem pokazíme nejen vzhled, rázovitost našeho vlastního bydliště, ale porušujeme i soulad celku, okolí, krajiny. (1947) Freiwald, Jindřich: Chaty sruby domky - Zásady rekreačního bydlení. Praha: Orbis, červen 1947. str. 21.

Zahrada u vily byla nutná, při weekendu není ji vůbec zapotřebí. Chata může státi zcela dobře na louce, vésti k ní malá cestička, nemusí býti nijak přírodou samou vytvořený rámec uměle zlepšován. Je-li chata však v chatové kolonii, tu ovšem každý hledí zahrádku vykrášliti a odlišiti od druhých. (1947) tamtéž, str. 22.

Jakmile získáme pozemek pro stavbu chaty, budeme ho muset ohraničit - oplotit. Je to nutné již z toho důvodu, abychom zabezpečili postupně dovážený materiál, který před započetím stavby budeme na staveništi skladovat... (1970) Janalík, Oldřich: Stavíme chatu - Chata, váš domov, Praha: Merkur, 1970. str. 24.

Vypadalo to, že z toho bude pěkná stavba, ale pak to ani neoplotil... (2002) Jedna paní, která stála vedle, povídala

Odborník tu najde řadu obohacujících inspirací a prostý čtenář, hodlá-li stavět, pevný směr a spolehlivé poučení pro své rozdychtěné toužení. (1947) Freiwald, Jindřich: Chaty sruby domky - Zásady rekreačního bydlení. Praha: Orbis, červen 1947. str. 47.

Jsou již materiály, které dřevu silně konkurují a v mnohých případech ho předčí... stěna z lignitového nebo azbestocementového panelu nám vydrží řadu let bez zvláštní údržby. (1963) Vaculík, Jaroslav: Rekreační ubytování. Polytechnická knižnice. 23.svazek III. řady Udělejte si sami. Praha: SNTL, str. 193.

Jakmile bude laminátu dostatek, použijeme ho především na obvodové stěny, neboť je to materiál velmi tvárný, dá se snadno opracovávat, je lehký, průsvitný a lze jej vyrábět ve všech barevných odstínech. Tato nová průsvitná hmota poskytuje nám další výtvarné možnosti ve stavebnictví. Můžeme ho výhodněji používat jako průsvitné stěny k prosvětlování prostorů než stěny skleněné. (1963) tamtéž, str. 97.

Použití lisované nebo prošívané slámy nebo rákosu vyžaduje jiné úpravy, než jsou uvedeny u předešlých případů. Slaměné desky nejdří ve impregnujeme vodním sklem. Upravený povrch natřeme polyamidovou pryskyřicí nebo kteroukoli plastickou průhlednou hmotou. Tato hmota utvoří pevný průhledný povrch, tak že struktura slámy nebo rákosu je vidět. (1963) tamtéž, str. 54.

Těžko se také dnes můžeme vyzbrojit širočinou a vydat se do hlubokých hvozdů pokácet potřebné množství borovic či modřínů a vyrobit z nich jak vlastní chatu, tak její zařízení. (1975) Mašek, Ladislav: Chatový nábytek. Polytechnická knižnice III. Řady Udělejte si sami. Praha: SNTL, 1975. str. 9.